Anizotropie
Obecně vyjadřuje rozdílnost vlastností materiálu v geometricky různých směrech. Konkrétně v případě anizotropních permanentních magnetů se liší množství energie nezbytné pro jejich magnetování v různých směrech, čehož je dosahováno spolupůsobením silného magnetického pole při lisování tělesa magnetu z feritového prášku popř. suspenze. Ve směru působení tohoto magnetického pole pak lze výlisek snáze magnetovat a dosahuje se i podstatně větší hodnoty remanentní magnetické indukce Br. Nejvíce se využívá magnetokrystalová anizotropie a tvarová anizotropie.
Antiferomagnetismus
Také zde se tvoří elementární domény, avšak se dvěma rozdílnými podmřížkami, jejichž magnetické momenty jsou antiparalelní, tzn. opačné a stejně velké. Látky tohoto druhu se chovají jako paramagnetické látky (a-Mn, FeO, Fe₂O₃, FeS, CoO).
Barium (Ba)
Chemický prvek II. skupiny Mendělejevovy periodické soustavy prvků (alkalické zeminy). Nejdůležitější surovinou je baryt. Při výrobě feritových magnetů se přidává ve formě uhličitanu barnatého k oxidu železitému a při kalcinaci pak vzniká sloučenina BaFe₁₂O₁₉ (barnatý ferit).
Curie teplota
Přechodová teplota, při které ztrácí feromagnetická látka svůj magnetismus (pojmenováno podle Madame Curie). Po překročení této teploty dochází k přeměně feromagnetické látky na paramagnetickou.
Demagnetizace
Snižování hodnoty remanentní magnetické indukce Br až do dokonale demagnetované stavu. Způsoby: 1. Stejnosměrným magnetickým polem s opačnou orientací. 2. Zahřátím minimálně na Curie teplotu Tc (u feritů 450 °C). 3. Ionizujícím zářením. 4. Tlumeným střídavým magnetickým polem.
Demagnetizační faktory (N)
Spojíme-li pracovní bod magnetu se začátkem souřadnicového systému, dostaneme korekční přímku. Úhel mezi druhou ordinátou (osou B) a korekční přímkou je korekční úhel. N je bezrozměrný a nabývá hodnoty mezi 0 (Br, uzavřený obvod) a 1 (úplně otevřený obvod).
Demagnetizační křivka
Část hysterezní křivky probíhající ve druhém kvadrantu pravoúhlého souřadného systému. Průběh demagnetizační křivky a její konečné hodnoty Br (remanence) a Hc (koercitivita) určují podstatné magnetické hodnoty trvalého magnetu.
Feromagnetismus
Vyskytuje se u látek, kde existuje určitý poměr mezi meziatomovou vzdáleností a poloměrem atomu (Fe, Co, Ni, AlNiCo). Sousední atomy se sdružují paralelně a tvoří domény. Kubické ferity jsou magneticky měkké, hexagonální ferity jsou magneticky tvrdé.
Fluxmetr
Přístroj pro měření magnetického toku.
G - Gauss
Jednotka magnetické indukce v mezinárodní soustavě jednotek CGS. Pojmenována po Friedrichu Gaussovi. Přepočet: 1 G = 10⁻⁴ T, 1 T = 1000 mT, 1 mT = 10 G.
H - Intenzita magnetického pole
Základní fyzikální veličina popisující silové účinky magnetického pole.
Hustota - specifická hmotnost
Fyzikální veličina udávaná v [g/cm³] nebo [kg/dm³].
Hustota energie (B . H)
Součin hodnoty magnetické indukce B a koercitivní intenzity magnetického pole H. Znázorněno jako vepsaný obdélník pod demagnetizační křivkou.
Hystereze
Uzavřená plocha vymezená oddělenými křivkami pro magnetování a demagnetování, většinou v oblasti nasycení (tzv. mezní hysterezní křivka).
Hysterezní smyčka
Znázorňuje průběh magnetické indukce jako funkci intenzity magnetického pole H, tj. J = f(H) nebo B = f(H).
Indukce magnetická (B)
Jednotkou v soustavě SI je tesla (T), dříve gauss (G). Rozumí se jím hustota magnetického pole indukovaného vnějším polem ve feromagnetickém materiálu.
Ireverzibilní
Nevratný čili neopakovatelný děj. Při ireverzibilní změně (např. vlivem teploty) se hodnoty magnetických veličin po návratu do původního stavu nevrátí na výchozí hodnoty.
Izostatický
Lisování prášku v elastické formě za všestranného tlaku v kapalině při tlaku několika tisíc barů.
Izotropie
Homogenita fyzikálních (zde magnetických) vlastností ve všech směrech.
Koercitivní intenzita magnetického pole (koercivita)
Jednotkou je kA/m nebo A/cm. Je to intenzita magnetického pole Hc, která způsobí odmagnetování namagnetovaného feromagnetického materiálu (vynulování remanence Br).
Kalibrace
Nastavení a přizpůsobení magnetického toku na užší toleranci (obvyklá tolerance bývá cca ±10 %).
Keramické permanentní magnety
Magneticky tvrdé ferity z keramických materiálů (barnaté a strontnaté ferity). Jsou křehké a nesnášejí nárazy.
Magnetická indukce (B)
Hustota magnetických siločar. Platí vzorec: B (T) = magnetický tok Φ (Wb) / plocha průřezu A (m²).
Magnetická polarizace (J)
Rozdíl mezi magnetickou indukcí ve feromagnetické látce B a ve vakuu B₀.
Magnetický obvod
Cesta, kterou prochází magnetický tok. Skládá se z trvalého magnetu, pólových nástavců, vzduchové mezery a rozptylových polí.
Magnetický pól
Plocha na zdroji magnetického pole, ze které vystupuje (severní pól) nebo do které vstupuje magnetický tok (jižní pól).
Magnetický tok (Φ)
Tok magnetického pole plochou. Součin magnetické indukce a plochy (Φ = B . S). Jednotkou v SI je 1 Weber (Wb) = 1 Vs.
Magnetování
Proces zmagnetování dosud nemagnetické látky působením vnějšího magnetického pole.
Magnetismus
Fyzikální jev spojený s pohybem elektrických nábojů a spinem elektronů vytvářejících elementární magnetické momenty.
Magneticky tvrdý ferit
Barnatý nebo strontnatý ferit s chemickým složením MeO·6Fe₂O₃ (hexaferit).
Maxwell
Jednotka magnetického toku v soustavě CGS (1 Maxwell = 10⁻⁸ Wb).
Měření magnetického toku
Provádí se přístrojem zvaným fluxmetr.
Oe - Oersted
Jednotka intenzity magnetického pole v CGS. Přepočet: 1 Oe = 0,796 A/cm.
Permeabilita vakua (μ₀)
Fyzikální konstanta: μ₀ = 1,256 × 10⁻⁶ H/m = 1,256 mT/(kA/m).
Paramagnetismus
Vlastnost látek, jejichž atomy mají permanentní magnetický moment, ale navzájem se neovlivňují. Vnější pole je mírně zesiluje.
Permanentní (trvalý) magnet
Magnet, který si po namagnetování dlouhodobě zachovává své magnetické pole.
Permeabilita (μ)
Magnetická vodivost či propustnost materiálu. Poměr magnetické indukce B k intenzitě pole H.
Pracovní bod
Bod na demagnetizační křivce, jehož hodnoty B a H jsou směrodatné pro výpočet magnetického obvodu.
Prioritní směr magnetování
Směr, ve kterém permanentní magnet dosahuje svých nejlepších magnetických parametrů.
Pracovní přímka
Spojnice mezi pracovním bodem a počátkem souřadnicového systému v grafu B = f(H).
Remanentní magnetická indukce (Br)
Zbytková magnetická indukce v materiálu po odstranění vnějšího magnetického pole. Udává se v Tesla (T).
Reverzibilní permeabilita (μrev)
Vratná permeabilita vyjadřující sklon opakované magnetizační křivky.
Reverzibilní
Vratný děj. Znamená, že se vlastnosti po odeznění vnějšího vlivu (např. teploty) vrátí na původní hodnoty.
Sintrování
Tepelné zpracování (spékání) za vysokých teplot, při kterém dochází ke zpevnění a homogenizaci lisovaného prášku.
Stabilizace
Tepelné nebo magnetické ošetření magnetu pro zamezení budoucích samovolných změn magnetického toku.
Strontium (Sr)
Prvek přidávaný do tvrdých feritů pro dosažení vysoké koercitivity.
Susceptibilita magnetická (χ)
Míra zmagnetování materiálu vnějším magnetickým polem.
Sycení
Stav, kdy maximální vnější pole již nezvyšuje magnetickou polarizaci materiálu (nasycená polarizace).
Siločáry
Myšlené čáry znázorňující směr a sílu magnetického pole.
Teplota aplikace (pracovní teplota)
Maximální teplota, při které může magnet pracovat bez trvalé ztráty magnetických vlastností.
Teplotní koeficient
Udává procentuální změnu remanence nebo koercitivity na 1 °C změny teploty.
T - Tesla
Jednotka magnetické indukce v soustavě SI (1 T = 1 Wb/m² = 10 000 Gauss).
Úhel zkreslení (korekce)
Úhel mezi pracovní přímkou a osou B v diagramu B = f(H).
Užitečný magnetický tok
Část magnetického toku propojující pracovní vzduchovou mezeru obvodu.
Velikostní poměr h : D
Poměr výšky k průměru u válcových magnetů určující polohu pracovního bodu.
Vzduchová mezera
Prostor mezi póly magnetického systému, ve kterém je využité magnetické pole.
W - Weber
Jednotka magnetického toku v soustavě SI (1 Wb = 1 Vs = 10⁸ Maxwell).
Wolfram (W)
Kovový prvek s vysokou hustotou a nejvyšším bodem tání. Používá se v náročných průmyslových aplikacích a recyklaci.
Zkreslení (korekce)
Změna sklonu pracovní přímky vznikající změnou geometrie obvodu.
Nebyly nalezeny žádné odpovídající pojmy.